Sitár je jedním z nejznámějších nástrojů klasické indické hudby.  Vybaven 20 strunami je nástrojem zcela soběstačným, obzvlášť s přihlédnutím k jeho pozoruhodné konstrukci.  Technika hry na sitár totiž umožňuje hrát současně melodii, rytmus, doplňovat je akordickým souzvukem a barvami ozvučných strun.  Těch je 13 a jsou laděny do dané stupnice rágy, mohou být laděny i v určité melodické struktuře, takže stačí struny rozechvět v jednom směru a zazní melodií.

Další částí sitáru jsou pražce, které překlenují ozvučné struny (těch se při běžné hře sitárista nedotýká).  Na rozdíl od kytary a podobných nástrojů pražce sitáru poskytují zhruba polovinu své délky k "vytahování" strun (tzv. meend).  Tím, že hráč "vytahováním" strun je schopen buď do daného tónu sestoupit z tónu vyššího (anebo naopak z daného do vyššího vystoupit) vzniká charakteristický klouzavý tón sitáru.  Prostor pro práci s tónem pražce poskytují opravdu velký.

Za mnoho staletí své existence sitár doznal jen pramalý vývoj, a jeho dnešní podoba je proto obrazem i jak vypadal v dávné minulosti.

Další informativní stránky o sitáru a indické hudbě:

Asavari, škola indické hudby a tance, obsahuje užitečné informace jako seznam rág a rytmů.

Chandra & David's Homepage, obsahuje m.j. velmi obsáhlý slovník pojmů týkajících se indické hudby.

Silver Bush, obsáhlé stránky, kde je možné získat různorodé informace o indických nástrojích i zakoupit je.